Historie účesů

Podívejme se napříč zajímavými dějinami proměn účesů, od prvního desetiletí minulého století až po současnost, a na to, jak účesy nejenom zvětšovaly krásu člověka, ale i vyjadřovaly osobitost každého jedince a reagovaly na důležité okamžiky světových i tuzemských dějin.


1900 – 1910

Na rozhraní 19. a 20. století se dámské účesy staly výrazným symbolem vkusu a umělecké elegance secesní doby. Vévodil tzv. styl Gibson Girl, což byl bohatý, přirozeně vyčesaný účes, který vypadal vzdušně a dokonale rámoval ženský obličej. Jeho objem byl nejednou získán pomocí výplní z koňských žíní nebo syntetických vláken, přičemž vlasy tvořily jádro pro grandiózní klobouky tehdejší módy. Tento ideál ženské elegance stvořil americký ilustrátor Charles Dana Gibson, který působil na sklonku 19. století. Tento ideál ženské krásy zosobňoval sebevědomou a vzdělanou dámu s typickým vyčesaným účesem, který frčel až do roku 1910. Tento módní styl měl původ v americké i evropské vyšší společnosti a významně ovlivnil dobovou módu a estetické cítění.

Populární byl rovněž pompadour, inspirovaný 18. stoletím, který upřednostňoval ladnou ženskou postavu a připomínal linoucí se křivky, jež byly ústředním motivem zdobného secesního umění. Tento účes měl zaoblený a vysoký tvar, často vyplněný vycpávkami, aby dosáhl větší objem a vytvářel vážný vzhled s vlasy směrem nahoru a dozadu. Výtvarník jako Alfons Mucha zachycoval v účesech ženskou krásu téměř myticky. Ženy s tímto účesem působily elegantně a zároveň smyslně.

Mužské účesy na začátku 20. století se soustředily především na uhlazenost a preciznost. Vlasy se česaly dozadu či na pěšinku, přičemž se při česání používal olej pro lesk a pevnost. Velmi oblíbená byla zejména boční pěšinka a hladký pompadour. Pompadour u mužů měl podobu vysokého, hladce česaného účesu, kde vlasy vedly nahoru a dozadu, zatímco strany byly kratší. Tento styl česání vytvářel výrazný objem na temeni. V pozdější době nosil tento účes například známý americký zpěvák a idol ženských srdcí Elvis Presley.


1910 – 1920

Na počátku modernity a pod tíhou válečné nutnosti prošly dámské účesy podstatnou proměnou. První světová válka přivedla ženy do velkých fabrik a na pole, kde dlouhé vlasy překážely a někdy byly i nebezpečnými. Účesy byly jednodušší, takže klasické bohaté drdoly ustupovaly praktičtějším úpravám. Populárním řešením se stal tzv. falešný bob, kdy se dlouhé vlasy stočily do ruliček v šíji, čímž vznikl efekt kratšího účesu, aniž by se vlasy musely stříhat. Na spáncích se vlasy jemně vlnily, zatímco ženské ozdoby stále zůstávaly, měly pouze praktičtější podobu a vzhled. Ženy byly nadále elegantní, pouze móda byla trochu praktičtější.


1920 – 1930

Bouřlivá a nespoutá dvacátá léta přinesla faktický převrat – ženy daly definitivně pryč dlouhé lokny a s nimi i část starých společenských zvyklostí a pravidel. Účesem tohoto bouřlivého období se stalo mikádo, což byl krátký, rovný střih s výraznou ofinou, která rámovala tvář a zakrývala uši. Tento nový styl vyjadřoval sebevědomí, svobodu a touhu po svobodě a nezávislosti na mužích. Vlasy se ondulovaly do elegantních a krásných vln, které patřičným způsobem dodávaly objem i lesk. Zatímco přepychové a okázalé ozdoby ustoupily mírně do pozadí, do popředí se pro změnu dostaly jednodušší čelenky s barevnými peříčky a ikonické zvonkové klobouky. Mikádo se stalo populárním účesem, které symbolizovalo odvážnou a dravou generaci, která chce určovat svá vlastní pravidla a módní trendy. Známou tváří, která mikádo nosila, byla slavná americká tanečnice Irene Castle. Šlo o velkou průkopnici společenského tance na počátku 20. století.

1930 – 1940

Třicátá léta minulého století přinesla šmrnc s nádechem filmového půvabu. Krátké účesy nadále zůstávaly oblíbené, ale nově se nosily s odkrytýma ušima. Nejznámějším prvkem té doby byla tzv. poskládaná vlna, což byla přesná technika modelovaná prsty a hřebenem, která vlasům dodávala plasticky tvarované vzezření. Inspirací byly nové filmové hvězdy. V českém prostředí to byla hvězda v podobě Adiny Mandlová, jejíž světlé vlny se staly nezaměnitelným symbolem první republiky. Blond barva se stala novým snem všech žen. Od přirozených odstínů se dámy začaly posouvat k světlejším tónům, které oživovaly styl hollywoodských krásných hereček. Vedle klasických vln bylo možno také vidět tzv. peekaboo styl, kdy jemné prameny zahalovaly část tváře a působily svůdně tajemně i eroticky. Tento účes proslavila zejména krásná a půvabná americká herečka Veronica Lake, která si kupříkladu zahrála ve filmu Wanted Wings či ve snímku Sullivanovy cesty.


1940-1950

Čtyřicátá léta přinesla do velkého světa účesů comeback delších vlasů. Populární byly zejména velké a výrazné vlny, které se dělaly pomocí kulmy či natáček, přičemž vlasy na čele byly netradičně spláclé a připnuté praktickou pinetkou, zatímco směrem k ramenům nabývaly značného objemu. Tento módní styl, známý jako vlny po ramena odrážel tehdejší módu praktičnosti a funkčnosti. V období druhé světové války, kdy byly prostředky na péči o vlasy značně omezené, se ženy uchylovaly k prostým, avšak stále elegantním účesům, které byly současně dostatečně odolné, aby přečkaly i několik dní bez nutnosti nějakých složitých úprav.


1950 -1960

V padesátých letech byl mezi západními a východními módními trendy velký protiklad, který se odrážel nejenom v oblečení, ale i v účesech. Zatímco v západní části světa vládla doba glamourových hvězd jako americká kráska Marilyn Monroe a Audrey Hepburnová, ve východní části Evropy byla móda silně ovlivněna komunistickou ideologií, který chtěla, aby ženy v masivním měřítku chodily do práce a po práci se ještě staraly o domácnost. Vzhled byl v té době úzce propojen s radikálními politickými názory, a velká péče o vzhled byla chápána jako symbol bohatého „kapitalistického“ způsobu života. Péče o vlasy se vnímala jako zbytečný luxus a marnivost. Ženy se tomuto silnému třídnímu tlaku musely podřídit. Byly vyzývány, aby akceptovaly střídmější účesy, které nedávaly na odiv svou individualitu a své společenské postavení. Navzdory tomu byly populární jemné vlny, vlasy sčesané jen na jednu stranu. Blond barva vlasů však nadále zůstávala oblíbená.

Pánové v té době také nosili střihy, které byly střídmé a funkční. Jedním z takových nejznámějších účesů byl „účes na Havla“, který se inspiroval podobou českého satirika a novináře Karla Havlíčka Borovského. Dalším populárním účesem té doby byl jednoduchý „účes na Emana“. Byl to styl, který byl často vynucován mladým mužům jejich přísnými a strohými otci, jako snaha ovlivnit jejich vzhled, který měl být uniformní a jednotný. Výsledkem bylo, že všichni muži měli velmi podobný účes a podobný vzhled. Nikdo nesměl vybočovat z řady.


1960 – 1970

Šedesátá léta jsou ve východní Evropě znamením uvolňování "komunistického" režimu. I do tehdejšího Československa začaly živelně proudit západní módní trendy, které silně ovlivnily i účesy. Mezi ženami byly velmi oblíbené nafoukané účesy, které se dělaly pomocí tupírování a značného používání laku na vlasy. Tyto účesy byly suverénně nejčastějším symbolem ženské elegance té doby. Tupírování se stalo příznačným prvkem, které bylo ve své podstatě značně odlišné od prostých a střídmých účesů let padesátých.

Muži v šedesátých letech nosili styl „mániček“, což je účes s dlouhými vlasy. Styl dlouhých vlasů byl v té době jednoznačně výrazem politického a společenského postoje proti komunistickému režimu. Muži s dlouhými vlasy byli nežádoucí a byli vnímáni jako vyvrhelové a rebelové. Ti, kteří nosili dlouhé vlasy, byli často terčem komunistických represí. Kdo takový účes nosil, byl hodně odvážný. Většinou šlo o stoupence rockové hudby, undergroundu nebo hippies.


1970 – 1980

Sedmdesátým letům vévodily trvalé ondulace a rovné natupírované vlasy s mírně zvedlými konečky. Populární byl rovněž vrstvený střih vlasů, který se upravoval pomocí kulatého kartáče a fénu. Oblíbený byl střih s anglickým názvem „Shag Cut“, který měl „rozcuchaný“ vzhled s dlouhou ofinou. V tomto desetiletí se hojně využívala pěna a lak na vlasy. Hvězdou tohoto období byla filmová a televizní herečka Farrah Fawcettová, která měla nepřehlédnutelný bohatý a volný účes.

V komunistickém Československu měly v "sedmdesátkách" účesy špetku jiný charakter. Zatímco trvalá ondulace byla u žen všeobecně populární, účesy typu „Shag Cut“ či odvážný styl americké herečky Farrah Fawcettové, nebyly v Československu zcela běžné. Západní vlivy byly z módních časopisů sice přítomné, ale vzhledem k přísné politické situaci byl styl ve větší míře méně odvážný.


1980 – 1990

Osmdesátá léta byla typická účesy s velkým objemem a vlnami, které popíraly zemskou gravitaci. Salonní kadeřníci vytvářeli odvážné dramatické účesy s využitím speciálních tupírovacích hřebenů a značného množství laku na vlasy. Nejvíce se na ženských hlavách objevovala trvalá ondulace, krepování i krátké nesouměrné účesy. V osmdesátých letech sportovněji založené dámy nosily vysoké culíky na straně hlavy. Mezi populární doplňky patřily velké barevné mašle a výrazné čelenky, které dodávaly účesům výraznost. Ve spojení s roztomilými culíky se tyto účesy staly typickými pro dané období, které nebylo příliš elegantní. Kromě objemu obě pohlaví dost často experimentovali s barvami, přičemž výrazné barevné odstíny byly na každodenním pořádku.


1990 – 2000

Po rozvratu komunistického režimu se dokořán otevřely dveře západním proudům a s nimi přišla velká vlna zkoušení a experimentování. Devadesátá léta byla dekádou, kdy účes nebyl pouze módní okrasou, ale výrazem nově nabyté volnosti a svobody. Mezi ženami byly v kurzu především melíry a přirozeně působící střihy, které byly polodlouhé. U mužů se rozšířily delší, rovné či lehce vlnité vlasy s pěšinkou uprostřed. Pěšinku uprostřed nosil například slavný hollywoodský herec Leonardo DiCaprio. Suverénně nejoblíbenějším účesem tohoto období se stal mullet, v české kotlině známý pod názvy „na háro“ nebo „na Jágra“. Šlo o střih se zkrácenou přední částí a delšími vlasy vzadu, kterému se vtipně říkalo „vpředu uhlazený byznys, vzadu rozšafné party“. Tento střih naplno propukl v divokých devadesátých letech, kdy se nekriticky přebíralo ze Západu téměř všechno.


2000 – 2010

Prvních deset let nového tisíciletí přinesl do světa účesů nápadnou rozmanitost a odvážné zkoušení všeho možného. U žen hrály prim uhlazené rovné vlasy – často s populární „zig-zag“ pěšinkou. V kurzu byly rovněž výrazné melíry, kterým se říkalo „chunky highlights“. Ty se lišily ostrým protikladem od základní barvy. Tyto odvážné kombinace barev nosily kupříkladu popové zpěvačky Kelly Clarksonová či Christina Aguilera. Současně se objevily i vlnité účesy, boční ofiny a mikáda. Horkým šlágrem bylo taktéž prodlužování vlasů.

U mužů se počátkem této dekády prosadily krátké sportovní sestřihy. Značně oblíbený byl vyčesaný quiff. Z velkých hvězd ho nosil americký zpěvák a herec Justin Timberlake. Vliv popkultury byl v tomto desetiletí také značně velký. Dá se říci, že účesy jsou od té doby stále více inspirovány celebritami, hudebníky i slavnými sportovci. Může za to už nejenom televize, film, ale především internet, který využívá čím dále tím více lidí.


2010 – 2020

V letech 2010 až 2020 se v účesech překvapivě prosadila přirozenost. Ženy si zamilovaly volné vlny, které nejednou vytvářely kulmami, což působilo uvolněně a spontánně. Tento nenucený trend byl podporován zejména americkou herečkou Jennifer Anistonovou. Vedle toho byly in i praktické účesy, jako drdoly a copy. Copy v té době prošly znovuzrozením. Nefrčel pouze jeden druh copů, ale byly zde mikrocopánky nebo velmi zdobené dekorativní copy. Dekorativní copy znaly velmi dobře staré kultury. Nosily je severoameričtí indiáni nebo různé africké divoké kmeny. V nedávné době je také nosila krásná Jennifer Lopez. V barvení vlasů se stal hlavním trendem ombré efekt, což byl pozvolný přechod z tmavších kořínků do světlejších konců, který společně s technikou balayage vytvořil na první pohled přirozenější vzhled. Jednoznačnou královnou ombré efektu je anglická modelka Alexa Chung. Na úplném konci dekády se z ničeho nic také objevily i retro vlivy z osmdesátých a devadesátých let.

Mužská móda byla v té době pod velkým vlivem stylu „undercut“. V tomto stylu byly strany vlasů krátké a horní část delší, což se stalo žádané zejména díky inspiraci ze starých kultovních dramatických seriálů jako Mad Men. Tento střih se stal symbolickým pro mladé gentlemany, kteří jej směle kombinovali s pomádou pro seriózní vzhled či s texturovanými prvky pro ležérní a bezprostřední efekt. Kromě toho byly v kurzu taktéž různé verze krátkých střihů s vyholenými stranami, které v minulosti nosili američtí vojáci. V moderní době ho hodně popularizovali sportovci a herci bojových umění.